Charakteristika hry
PRAVIDLA
NÁKRES A ROZMĚRY HRACÍ PLOCHY
Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad kterou visí jeden metr vysoká síť, která je napnuta tak, že její horní hrana vede nad zemí ve výšce 2,43 m při zápasech mužů, resp. 2,24 m při zápasech žen. Okolo hřiště je volná zóna, která musí na každé straně být nejméně 3 m široká. Nad povrchem hřiště musí být nejméně 7 m volného hracího prostoru.Na každé polovině hrací plochy je 3 m od střední čáry rovnoběžně s ní vyznačena útočná čára, která vymezuje na každé polovině tzv. přední zónu. Nad postranními čárami jsou na síť svisle připevněny anténky, které vymezují povolený prostor přeletu sítě.
Volejbal se hraje s kulatým míčem z kůže či syntetické kůže. Jeho obvod je 65–67 cm (tzn. průměr cca 21 cm), váha 260–280 g.
ROZEHRA
Na každé straně sítě hraje jedno družstvo, které se skládá z šesti hráčů, v rozestavení tři vpředu a tři vzadu. Na začátku hry si kapitáni obou družstev vylosují právo na první podání či volbu strany hřiště. Poté jedno z družstev zahájí hru podáním (servisem).
Ten z hráčů podávajícího družstva, který na hřišti stojí vpravo vzadu, si s míčem stoupne za koncovou čáru, nadhodí si míč a úderem ruky či paže ho pošle přes síť na soupeřovu stranu hřiště. Tím je míč ve hře.
Protější družstvo musí míči zabránit v dotyku se zemí a snaží se ho údery (hráči míč nesmějí chytat ani házet) odehrát zpět přes síť. Při tom se ovšem smí míče dotknout maximálně třikrát, přičemž se žádný hráč nesmí míče dotknout dvakrát po sobě. Pokud se družstvu podaří bez chyby odehrát míč přes síť, bude se o totéž snažit soupeř. Tato jedna rozehra pokračuje do doby, než míč spadne na zem nebo některé družstvo neučiní jinou chybu (viz níže).
To družstvo, které v rozehře nechybovalo, dostane po jejím skončení jeden bod. Pokud je tímto družstvem to družstvo, které rozehru zahajovalo podáním, podává opět stejný hráč. Pokud rozehru podávající družstvo prohrálo, bude podávat soupeřící družstvo, ovšem před zahájením hry toto družstvo postoupí o jedno postavení ve směru hodinových ručiček: původně podávající hráč se z pravé zadní pozice posune na zadní střední, hráč ze zadní střední se posune na zadní levou atd. Podávat tedy bude hráč, který v předešlé rozehře byl na pozici přední pravý.
Jakmile jedno družstvo dosáhne součtu 25 bodů a zároveň druhé družstvo má nejméně o dva body nižší skóre,družstvo vyhrálo jeden set. (Pokud obě družstva dosáhnou 24 bodů, pokračuje se tak dlouho, dokud jedno z družstev nezíská dvoubodový náskok, např. 30:28.) V následujícím setu začíná s podáním družstvo, které v předchozím setu nepodávalo jako první. Hra se hraje na 3 vítězné sety, pokud je po čtvrtém setu stále nerozhodnuto (stav 2:2 na sety), je rozhodující pátý set hrán pouze do 15 bodů (ovšem stále se vyžaduje minimálně dvoubodový rozdíl).
CHYBY
- Rozehra končí ve chvíli, kdy jedno z mužstev udělá chybu a nepodaří se mu tedy míč správně předat soupeři. Touto chybou mohou být zejména následující situace:
- Míč se dotkne země nebo nějakého předmětu mimo hřiště, popř. osoby mimo hru. Sem patří i dotyk vnější části sítě, antének na síti, popř. sloupků a provazu, které síť drží. (Rozehru prohrává mužstvo, které se před tím naposledy dotklo míče.)
- Míč se dotkne hrací plochy. (Rozehru prohrává mužstvo, jehož poloviny se dotklo.)
- Míč zcela podletí pod sítí.
- Míč přeletí síť mimo prostor přeletu vymezený anténkami (a jejich pomyslným prodloužením). To nemusí být chyba, pokud se některému hráči podaří míč správně odehrát stejným způsobem (opět mimo prostor přeletu) zpět a jeho spoluhráči ho správně odehrají, tentokrát platným způsobem, soupeři.
- Hráči mužstva se před odehráním soupeře počtvrté dotknou míče. (*),
- Jeden hráč se dotkne míče dvakrát po sobě, popř. se míč dotkne postupně dvou částí těla hráče (nejedná se o chybu, pokud k vícenásobnému doteku došlo v rámci jedné akce při prvním odbití družstva). (*)
- Hráč míč chytí nebo hodí (drží/dotýká se ho příliš dlouho).
- Hráč se dotkne sítě při akci hraní míčem v blízkosti sítě.
- Hráč se dotkne míče nad soupeřovou polovinou hřiště.(*)
- Hráč zadní řady zasmečuje(tzn. odehraje míč přímo na soupeřovu polovinu hrací plochy, přičemž v okamžiku dotyku s míčem byl míč nad rovinou horního okraje sítě) z přední zóny (aby měl povoleno smečovat, musí se odrazit zpoza útočné čáry; dopadnout už může do přední zóny).
- Hráč zadní řady uskuteční blok nebo se zúčastní dokončeného skupinového bloku (zabránění soupeřovi dostat míč přes síť odehráním míče nad rovinou horního okraje sítě).
- Libero (speciálně určený bránící hráč, který hraje pouze v zadní řadě a neúčastní se podání) zasmečuje na soupeřovu polovinu (provede útočný úder nad úrovní sítě), zablokuje, zúčastní se dokončeného skupinového bloku nebo se pokusí o blok.
- Hráč zasmečuje zcela nad horním okrajem sítě míč, který mu prsty přihrál libero v přední zóně.
- Zadní nahravač vyskočí v přední zóně.Nahravač, který je v základním postavení v zóně 1,5 nebo 6 přehraje balón nad hranicí horní pásky na soupeřovu stranu.
- Případy označené (*) se netýkají bloků: Dotyky míče při blokování se nepočítají do tří povolených úderů, stejně tak se jeden hráč může dotknout míče víckrát po sobě, pokud byly první dotyky v rámci blokování. Při blokování je též povoleno dotknout se míče nad soupeřovou polovinou hrací plochy (ovšem až po soupeřově útočném úderu, který je blokován).
To, zda míč dopadl do hřiště, či mimo něj, určuje část míče, která se dotkla země: Jestliže se míč alespoň svou částí dotkl alespoň čáry vymezující hrací plochu, pak se bere, že spadl do hřiště.
TYPY ÚDERŮ
- Při volejbale je zakázáno míč házet či držet, dovoleny jsou jen údery (odbití)
.- Pro údery se zpravidla používají tři techniky:
Odbití spodem (neboli bagr), při kterém má hráč ruce spojené dole před tělem dlaněmi nahoru a míč odehrává plochou předloktí; tento úder se používá zejména jako obranný, pro vybrání útočných úderů soupeře (případně podání).
Vrchní odbití prsty, při kterém hráč měkce odehraje míč pokrčenými prsty rukou mírně nad hlavou; to slouží zejména k přesné nahrávce.
Smeč je silný úder provedený švihem jednou nataženou rukou nad a před hlavou, který slouží pro útok na polovinu soupeře.
- Možné jsou i méně standardní údery (používané buď v nouzi nebo jako překvapivý útok); dovoleno je i hrát libovolnou částí těla (např. kopnutím nohou), avšak vždy musí jít o odbití, hráč nesmí míč držet, házet, táhnout nebo zvednout.
SPECIALIZACE HRÁČŮ
- Hráči se obvykle specializují na útok (smečování), resp. bloky, na podání a na obrannou hru.
- V okamžiku podání však hráči musí být rozestavěni podle daného pořadí. Pravidla povolují využít jednoho specializovaného hráče nazývaného libero, který v kterémkoli přerušení hry může vystřídat libovolného hráče zadní řady (a tato výměna se nepočítá do limitu počtu střídání), a kterého pravidla omezují na čistě obranné činnosti (viz výše).
Hráč označený jako libero musí mít barevně odlišený dres. Libero hraje pouze v zadní řadě, ale nikdy nepodává.
- V dnešním vrcholovém volejbale sestává hrající šestice hráčů nejčastěji z jednoho nahrávače, jednoho diagonálního hráče (neboli univerzála), dvou smečařů a dvou blokařů (plus libero, které se v zadní části hřiště střídá nejčastěji s blokařem).
ZPŮSOB HRY A TAKTIKA,
- První dotyk je obranný, je potřeba jakýmkoli způsobem zachytit míč odehraný soupeřem a udržet ho ve hře. K tomu se nejčastěji používá úder nazývaný bagr.
- Druhý dotyk nejčastěji hraje tzv. nahrávač, v rekreačním volejbale často přední střední hráč, jinak hráč specializovaný na tuto herní činnost.Cílem úderu je příprava na útočný úder.
- Třetí úder je útočný, kdy nejčastěji jeden z předních hráčů využije přesnou nahrávku ke smeči, silnému úderu paží nad hlavou, provedenému ve výskoku v blízkosti sítě.
- Bránící se mužstvo obvykle využívá bloky, kdy buď dva nebo všichni tři přední hráči vedle sebe současně vyskočí s nataženýma rukama, čímž se soupeři snaží zabránit v přenesení míče přes síť.
Samozřejmě ne každá rozehra vypadá přesně takto, velice důležitou součástí taktiky ve volejbalu je moment překvapení, takže někdy nahrávač pouze předstírá nahrávku, čímž od sebe odpoutá blokující hráče, načež překvapivým úderem (ulitím) pošle míč těsně za síť.
Úvodní stránka
- Úvodní strana-Volejbal